Týden po Gruzii s mamkou / One week around Georgia with my mom

V noci z pátka na sobotu přistála mamka, letěla s Tomovým kamarádem Jankem, a let zvládla docela v pohodě :-) A pak jsme se vydali na cestu, Tbilisi, Ananuri, Mtskheta, David Gareji z Tbilisi nočním vlakem do Ozurgeti, spolu na mojí hodinu v Baileti, potom Batumi, Shemokmedi, Kutaisi, Gelati, Motsameta, Uplitsikhe a Ateni Sioni a zpět do Tbilisi. Nebudu to podrobně rozpisovat, byl to nabitý týden, a místo prohlížení fotek si pusťte fotoslideshow :-) A nezapomeňte si k tomu pustit zvuk! 

Výprava na jih - Akhaltsikhe, Vardzia a Sapara / Southbound - Akhaltsikhe, Vardzia and Sapara

Výhled do údolí u Vardzie / View of the valley at Vardzia

V týdnu před tím, než do Gruzie přiletěla mamka, nám Tomáš nabídl, zda se s ním nechceme podívat do Vardzie, že má v Akhaltsikhe přednášku a mohli bychom to spojit s pár výlety po okolí. 

Vardzia je systém jeskyní, vybudovaný v 12. století, který hodně utrpěl zemětřesením v následujícím století, takže některé komůrky mají strhnutou přední stěnu, ale dodnes je to funkční klášter, ve kterém žije 8 mnichů. Zároveň ale také jedna z nejvýznamnějších památek Gruzie. Dojeli jsme tam maršrutkou z Akhaltsikhe, cesta dlouhá kolem 40km trvala neuvěřitelnou hodinu a půl, i když silnice je pěkná nová, pořád se někde postávalo. Maršrutku, která tam jezdí asi dvakrát denně, jsme v Akhaltsikhe stihly tak tak, ale zato z Khashuri nás vezl zatím náš nejsladší auťák - náklaďák plný čokolády Roshen. A když jsme se zeptaly, jestli fakt veze čokoládu, tak hned zastavil, závozník vyskočil a donesl nám od každého bonbónu na ochutnání pár kousků :-) 

Vlčí máky kvetly / Beautiful red poppies

Okénko do našeho společenského života / Small insight into our social life here

... hehe, takový slibný název jsem vymyslela, ale postnu vám jen 4 fotky z nejvtipnější domácí párty, co jsme zatím měli. Bylo jich několik málo, ale co máme tenhle nový byt a máme prostor, kam se dají lidé pozvat a posadit, tak je aspoň občas zveme. Každá něco uvaříme a pak se jen sedí a kecá, někdy i přes půlnoc. Výhoda obyváku. Každopádně 24. května nazrál čas na Diany good bye party, Diana uvařila chilli con carne, já konečně čočkový salát z čočky z Čech, tady se koupit nedá, Kakha donesl víno a bylo to :-)

Kakha šéf a Vako, jeden z kluků v naší organizaci / Kakha&Vako

Víkend v Adžárii / Weekend in Adjara

Petratsikhe - pevnost Petra v Kobuleti / Fortress Petratsikhe in Kobuleti

Kdybych tenhle příspěvek psala před měsícem, kdy se to opravdu stalo, bylo by to plné detailů z cesty a nadšení nad tím, jak nám to skvěle vyšlo, ale takové věci časem trochu vyčpí a převalí se novými zážitky. Proto mě mrzí, že jsem se psaním v takovém skluzu, ale i když se fakt snažím, nedaří se mi to dohnat. Takže naše cesta do Adjary :-) 

Byly jsme domluvené se Sylwií, že tenhle víkend někam vyrazíme, prostě někam, abychom netrčely v Ozurgeti. A sobotu ráno pršelo, což nás ven vůbec nelákalo, ale představa celého víkendu v Ozurgeti byla ještě horší. Takže jsme píchly do mapy, shodly se na takovém zajímavém mostě z 12. století uprostřed Adjary a po cestě pevnost Petratsikhe v Kobuleti a vyrazily.

K Petratsikhe jsme se dostali prvním autem, ale pevnost byla zavřená, tak nám jeden pán ze sousedství doporučil přelézt zeď. Pevnost je krásně nad mořem, no vevnitř se moc nezachovalo a atmosféře ještě nedodává taková ošklivá železobetonová konstrukce na straně od silnice, ale výhled je odtamtud pěkný. Vtipné bylo, že když jsme odcházely, byla pokladna už otevřená, ale dveře zavřené, takže jsme museli škemrat o vypuštění, pokud jsme nechtěly znovu prolézat přímo pod nosem pana pokladního. O vstupné si neřekl a my jsme mu ho nenabídly.

Musely jsme překonat Batumi, což nakonec nebyl takový problém, a poté nás jeden pán popovezl asi 10km směrem od města. Stály jsme jsme u řekly Adjaritskhali, mezi horama už, nad náma se válely mraky a bylo sice ošklivé počasí, ale jinak docela hezky. A za pár minut už na scénu přijel hrdina dne ve svém Mercedesu. V Gruzii člověk nikdy neví, co se stane, koho potká, je to malá země, ale trochu bláznivá, a cestování se Sylwií má tu výhodu, že ona se toho nebojí a jen zvědavě kouká, co se stane :-) Guram, který nám zastavil, říkal, že má volný den a tak pokud nám nevadí se s ním zastavit na jeho hospodářství napřed, tak nás pak zaveze až k mostu. Hospodářstvím se ukázala být taková malá biofarmička s restaurací a několika chatkami, krásně položená na břehu řeky hned u silnice nahoru do hor. Mají vlastní slepice, ryby, zeleninu, a letos i kůzlata. Provedl nás, restauraci ukázal, rozdal zaměstnancům úkoly a vyrazili jsme dál podél řeky k mostu, který byl ještě asi 30-40km.

Kůzlátka k sežrání / Small goats

Oslava narozenin v Ozurgeti / Birthday celebration in Ozurgeti

Natia mi nese mega dort s megaprskavkami / Natia brings a giant cake with giant  crackers

Vyšlo to tak, že jsem slavila svoje třicáté narozeniny tady v Ozurgeti. Nebyla to žádná velká párty, ale sešlo se aspoň moje šéfstvo a ostatní EVS a Natia přichystala megavelkej dort. Pak už se jen sedělo a kecalo... :-)

I celebrated my 30th b-day in Ozurgeti, I was given the biggest b-day cake ever, made by Natia. And some other gifts. And it was very pleasant evening. Thank u all! Didi madloba :-)  

Happy birthday!

Dětský taneční soubor pro EVS kameru / Childern´s dance choir dancing for EVS camera

Kluci pózují, spíše ti mladší / Younger boys posing

Jak jsem už psala, Diana a Kris natáčeli film o této oblasti, o Gurii. A chtěli do něj zahrnout i vystoupení místních tanečníků. Domluvili se proto s jedním z místních tanečních souborů, že výměnou za poskytnutí nahrávky jim zatančí někde ve měste v plné parádě. Byl to první teplý den, co se tu povedl v květnu, fakt
жарко. Děcka se začala chystat ve tři, v pět ještě nebylo natočeno a v sedm jsem hladová odešla se před ruštinou najíst. Na dlouhé lokte. Ale snažili se, jen jejich učitelé, Irma a Melisi, byli dost přísní. Nejprve tancovali na podestě místního divadla, potom v podchodu místního muzea, které hostí zároveň i jejich taneční školu. To je prostě velká místnost bez oken, s hodně rozbitou podlahou potaženou hodně podrbaným kobercem, ale hlavně, že je. A děcka jsou šikovná, wtz.

Tři grácie / Three Gracies

Nový byt a jedno odpoledne s Dianou v Baileti / Our new appartment and an afternoon with Diana in Baileti

Na začátku května nás přestěhovali do nového, mnohem hezčího a většího bytu. Sice často nemáme vodu přes den, ale máme dva balkóny, dvě ložnice, jídelnu, obyvák atp... prostě pěkné :-)

At the beginning of May, we were moved to a new appartment, much nicer and bigger. We often have no water during the day, but we have two bedrooms, two balconies, dinning room, living room... so nice :-)

Moje nová ložnice / My new bedroom

Výhled na hlavní ulici směrem k horám / View from my window on the main street and towards mountains.

Směrem Bakhmaro poprvé / Heading to Bakhmaro, first time

Mešita ve vesničce Zoti z 19. století / Mosque from 19th century in small village called Zoti

Abych dohnala zpoždění, nebudu tuhle naši cestu opisovat nijak dlouze. Bakhmaro je rekreační vesnice v horách, asi 80km od Ozurgeti. Říkali nám, že sezóna tam začíná koncem dubna, tak jsme se tam první květnový víkend pokusili vypravit. Se Sylwií, stopem, protože tam nic nejezdí ještě, to až později. Cestou jsme si udělali sedmikilometrovou odbočku po kamenité cestě do muslimské vesnice jménem Zoti, kde mají krásnou mešitku z devatenáctého století. Dojeli jsme tam rozhrkaným renaultem, který co pět minut vařil a kluci ze zoufalství dolévali do chladiče vodu z okolních potůčků. Mešita z venku nijak zvláštně nevypadá, ale vevnitř je krásně útulná. 

Detail výzdoby / Detail of decoration

Zase pár fotek ze školy / Some pics from my classes

Půjčila jsem Elisabet  foťák :-) / I borrowed my camera to Elis

Konečně naše balóny z papírmaše

První velikonoční festival v Gurii / First Easter festival in Guria

V Baileti jsme s holkama barvily a malovaly vejce / We painted and dyed eggs on my Easter lesson in Baileti

Abych vykompenzovala minulou trochu drsnější a netradiční formu oslavu Velikonoc, konečně postnu pár fotek ze své účasti na prvním velikonočním festivalu v Gurii. Byla jsem pozvána, bylo mi řečeno, že to bude soutěž o nejlepší tradiční koláč (nejlepší, největší, nejmenší, nejpikantnějši, nejnazdobenější... asi 11 kategorií). A že to mám udělat po česku. Chtěla jsem zapojit všechny děti, ale v umělecké škole mi zrušili hodinu kvůlu prázdninám, tak jsem malovala vajíčka jen v Baileti. Do barvy, a pak na uschlé klasicky špendlíkem, zapíchnutým do tužky, ale místo vosku a barev jsme malovaly akrylkama. Přinesla jsem fotky jako inspiraci, i vytištěné vzory, no dopadlo to tak nějak přibližně :-) 

Ten den jsme v Baileti měli sendviče / Baileti girls made sandwiches for me

Lelo Burti

Jídlo na hřbitově / Eating at the graves is one of georgian easter habits

Nechce se mi věřit, že je to víc, než měsíc, co jsem postla poslední blog. Ale snad to všechno doženu, materiálu mám hodně :-) Takže jestli to okolnosti, internet a čas dovolí, budu to prát pod tlakem :-) Důvodem byly problémy s počítačem, odešla mi nabíječka a během sháněí nabíječky záhadně odešel nabíjecí modul na ani ne tři měsíce starém počítači a následovala výměna základní desky, teď je můj maluch v Čechách u Honzy a malucha starší bratr se mnou v Gruzii :-) 

Takže Velikonoce v Gruzii. Nepodám to komplexně a výkladně, spíš střípky, které jsem viděla a zažila. Velikonoce, neboli pascha jsou pro gruzínské ortodoxní hlavní svátek roku, důležitější než Vánoce. Mají dokonce speciální pozdrav, kterým se zdraví od dne vzkříšení Ježíše Krista: ¨Kriste agsdga¨, na který se odpovídá ¨tschesh maritad¨ - něco jako Ježíš povstal - opravdu. Kromě toho, že tradičně vejce malují jen na červeno a také hodně pozornosti věnují půstu a všem náležitostem Velikonocům předcházejícím, jedním z tradičních zvyků je o Velikonocích navštěvovat hroby příbuzných. A není to jen přijít, vyčistit a tiše chvíli zavzpomínat - u mnoha hrobů stojí za účelem této velikonoční návštěvy stůl, u kterého se jí. A pak se na hrobě nechají vajíčka, pascha a také se naleje trochu vína.  Chodí se v neděli a v pondělí, v době oslavy vzkříšení, což mi přijde hezké. 

Na sever, do Kutaisi, Tkibuli a dál / Northbound, Kutaisi, Tkibuli and further

Katedrála / Cathedral Bagrati

Minulý víkend.. nezačínám takhle skoro každej blog? Asi jo, ale je to pravda. Takže minulý víkend :-) Minulý víkend jsme se už v pátek s Dianou vypravily na několikadenní cestu na sever. Za Tomášem, českým EVS dobrovolníkem, co žije v ještě menším městě než my, jménem Tkibuli. A po cestě jsme měly i Kutaisi, takže jsem konečně dohnala rest a viděla všechna tři gruzínská města, co si můžou říkat města.

Výhled z Bagrati / The view from Bagrati

Potom, co jsem viděla Batumi, které má být výstavní skříní gruzínského cestovního ruchu, jsem od chudšího a méně propagovaného Kutaisi nečekala mnoho, ale město má moc příjemné centrum s parkem plnými lidí, velkou křižovatku místo náměstí se sochou Davida Stavitele a kolem křižovatky místní významné budovy jako divadlo a muzeum. Muzeum ostatně stojí docela za návštěvu, hlavně místnost se středověkými zlatnickými pracemi, které mi fakt vyrazily dech. X až XIII století, prý i starší, ikony, kříže, i v lidovějším stylu, co se zachovali ve Svaneti prý, bohužel se fotit nesmělo, ale našla jsem aspoň něco na webu.

Výlet na Udabno a zase pár fotek ze školy / Trip to Udabno and few photos from my lessons

 

Teda, dlouho jsem přemýšlela, jestli nechat krávu nebo kočku, ale nakonec nechávám oboje. Však vy si vyberete. Koťátko se choulilo v té příšerné budově, kde máme kanceláře a válející kravka byla vyfocena kousek za Chokhatauri, směrem na Udabno. Chokhatauri už znáte z mého prvního výletu :-) Tentokrát jsme se tam vrátily, s Dianou a se Sylvií, abychom vypátraly klášter Udabno, který jako jeden z mála byl v provozu i za dob sovětských.

Udabno

Po Udabnu jsem se museli ptát, z našich map nebylo příliš zřejmé, kam se vydat. Nejprve nás pán posílal do Kakheti (na vysvětlenou, Udabno znamená poušť a tak je toho jména více míst po Gruzii) a pak nám paní říkala, že je to asi 10km a že to nedojdeme. Došli jsme, je to těch kilometrů tak pět. A celou dobu skoro žádná auta, takže maršrutkostop zabral až po dlouhé době, maršrutka nás zdarma popovezla posledních sto metrů k odbočce z hlavní silnice. Nakonec nás ještě dalších 500 metrů popovezl džíp, který vezl jednoho z mnichů, ale jen k bráně kláštera, protože dál ženy nesmí. Ani jsme nemuseli, zajímal nás jen malý, napůl do skály zakutaný kostelík nad klášterem, který je tím důvodem, proč se lidé na Udabno chodí dívat.

Školení, mlha a déšť v Kakheti / Training, fog and rain in Kakheti

Tohle je tradiční způsob, jak ztvrdit významný přípitek / Traditional way of important toast

Nějak se nemůžu už několik dní sebrat a napsat k zpracovaným a popsaným fotkám pořádný text. Pořád tady poslední dobrou pršelo, a když nepršelo, tak jsem byla v čudu, a když jsem nebyla v čudu, tak jsem učila. A když prší, nemám chuť nic dělat. Ale musím to vzít po pořádku.

Dva měsíce po příjezdu (skoro, no) nastal konečně čas na popříjezdové školení, pro které byla vybraná oblast Kakheti, východní Gruzie, úplně hodně daleko od nás. Začalo to dlouho a megaútrpnou  7hodinovou cestou autobusem, ve kterém celou dobu vyhrávali hodně nahlas gruzínské vánoční a novoroční estrády. Aspoň ladili k tomu sněhu, který ještě pořád leží v nejvyšších polohách cesty mezi východní a západní Gruzií. Vyrazili jsme ráno v devět, dojeli do Tbilisi, metrem přestoupili na maršrutku a večer před sedmou dorazili do Gurjaani, kde nás čekal moc pěkný a pohodový hotel a večeře. 

Naší školitelkou byla Ia, holčina, která dělala svoje EVS ve Wroclavi a ještě před tím během studia žurnalistiky rok pracovala v Gurjaani na stáži. Takže tam měla známé, které nezapomněla o návštěvě cizinců informovat, takže jsme večer měli společnost, Gia a Sosu. Jídlo bylo dobré a zase jiné, než tady u nás, dobrý sýr, pečená žebírka, nějaké neznámá mě zelenina a hlavně... víno. Kakheti je region vína, a tak nám pánové přinesli bílé i červené, abychom ochutnali. Gruzínská večerní společnost se neobejde bez přípitků, jak jsem už vysvětlovala v příspěvku o Samtredii. Těžké je to, že se člověk nemůže napít, když chce, ale jen tehdy, když je přípitek, a jakmile položí skleničku na stůl, musí čekat na přípitek další. A přípitky jsou seriózni, na naše setkání, na naše vlastni, na zdraví našich rodičů, na boží požehnání... v jednu chvíli se zvedli, že jdou pro tašku... tak jsem byla zvědavá, co přinesou :-) a přinesli střešní tašku, no vic obrázky, ze které se pijou vážné přípitky. Seriózní gruzínský zvyk, žádná drinking game. Vína přinesli tolik, že nám vydrželo na další dvě večeře v hotelu.

pít víno ze střešní tašky / drinking wine from a roof tile

Japonské obrázky a potíže s krachmalem / Japanese pictures and troubles with krakhmal

Stojany na náměstí před školou / Easels on the main Ozurgeti square in front of school

Minulý týden ve středu jsem si vymyslela s dětma docela patlačku, dělat "vzducholodě", jakože horkovzdušné balóny z nafukovacího balónku a papírmaše. Takže jsem pro všechny musela navařit škrob, tj rusky i gruzínsky krachmal. Celý kýbl. Kýbl donést do školy. A když tam přijdu, vidím celou školu před školou, se stojanama, jak malují a ředitel se ke mně hrne a říká, že dneska malují obrázky pro Japonsko a nic nebude. Sice jsem to chvíli rozdýchávala, ale pak jsem výbavu zahodila do školy a šla na ně aspoň s foťákem. Malovali různé zajímavé nápady, tradiční témata bez spojitosti s katastrofou, apokalyptické obrázky i optimistické obrázky.

 A druhý den, na čtvrteční lekci, už na  krachmal i balónky došlo :-) Ještě to není hotové, nakonec to je práce na tři týdny, uplacat, namalovat, ozdobit, takže jestli se povede, budete s výsledným produktem obeznámeni :-)

Poprvé v Tbilisi / First time in Tbilisi

Tzv. první škola v Tbilisi, školy se číslují. Za ní staví obludu / So called first school in Tbilisi, schools are always numbered

Poprvé, protože ta cesta z letiště a 6 hodin na nádraží těsně po příjezdu se fakt jako návštěva Tbilisi počítat nedají. Vyjeli jsme s Dianou nočním vlakem, mají lehátkový pro 4 lidi. Brzo ráno v Tbilisi nebylo špatně, měly jsme štěstí, že jsme našly otevřenou restauraci a daly si čaj, než byl čas vyrazit k Lence, české dobrovolnici v Tbilisi, u které jsme bydlely. Sice jsme dorazily na devátou, ale i tak jsme jí vzbudily, tady se prostě brzo nezačíná. Seznámili jsme se, uložily věci a vyrazily do města. Diana zná Tbilisi docela dost dobře a měla nějaké plány a nápady, já musím řict, že mi bylo vcelku jedno, co budu dělat, protože co neuvidím teď, uvidím příště. Vyrazily jsme na hlavní ulici, Rustaveli, zastavovaly se v knihkupectvích a zajímavých obchodech, to v Ozurgeti nemáme. Na oběd jsme zašli do čínské restaurace, co nám poradila Lenka,  ta restaurace má zvláštní obědovou nabídku, 50Kč za plný taliř, rýži a dvě hlavní jídla, lepší čína než česká, no nikoliv jako ta čínská.

Chrám na ulici Leselidze v centru starého Tbilisi / Church in the old centre of Tbilisi

Fotky z mého učení / Photos from my lessons

Gabo, office manager :-)

Art School

Nedělní výlet do Batumi / Sunday trip to Batumi

Chápu, že fotek dlažby máte dost, ale mě to pořád fascinuje / I am still fascinate by the state of the roads

Tak jsem si říkala, že když budu mít vlastní notebook, nebudu pastovat věci s týdenním zpožděním, no, a nějak se mi to nedaří. Minulý víkend v Batumi, tenhle víkend v Tbilisi, mezitím učit každý den, a v čtvrtek na popříjezdové školení (jsem tu 6 týdnů, ale to je v limitu :-)) do Kakheti, nejvýchodnějšího regionu. A ještě chci poslat nějaké fotky dětí, co jsem nafotila v hodinách, no prostě toho je hodně.

Takže do Batumi jsme se vydaly s Dianou vlakem, pač vlak sice jede přes 2 hodiny, ale stojí 80tetri, zatímco maršrutka, která jede jen něco přes hodinu, stojí 5 lari, což je teda kruci rozdíl. Ráno o půl deváte, tak brzo normálně nevstáváme. Vlak jsem vám nevyfotila, ale byl trochu rozklepanej, jinak normální. Příště. Nádraží v Batumi je novoučké, postavené za Míši (rozuměj Saakashviliho), asi 5 km za Batumi, maršrutky jezdí do centra každou chvíli. Nejprve jsme vyrazili do Státního muzea Adžary - Adžara je autonomní republika na jihu a Batumi je její hlavní město. Byly tam kapku napjaté stavy krátce po nástupu Míši do funkce, ale pak diktátora se separatistickými tendencemi vyhnal - více viz http://en.wikipedia.org/wiki/Aslan_Abashidze (sorry česky to není :-/) Muzeum nic kulervoucího, většina popisků i v angličtině, vykopávky, lidové předměty, starý model Batumi, portrét Číňana, co přijel radit s čajem v 19. století. Panoptikum vygradovalo na dvoře, fotky přikládám, doufám, že slabší povahy nebudou moc skučet.

Parní stroj nebo co to je, nějaký zemědělský, na dvoře muzea / Some old machinery at the museum yard

První měsíc za mnou / First month completed

Fimo v umělecké škole / Fimo in the local art school

Vlastně už měsíc a týden, ale nějak jsem poslední týden neměla čas sednout k počítači a něco napsat. Měly jsme v plánu výlet do Tbilisi, tak jsem honila přípravy, ale nakonec jsme nejeli, takže pátek a sobotu jsem strávila vymýšlením a realizací dalších rukodělných nápadů, zaplácaná od škrobu a barev, a v neděli jsme vyrazili do víru velkoměsta, do Batumi, o tom až příště a tolik jen na moji omluvu :-)

Málokomu se vejde celý člověk do hledáčku

Nečekaný výlet do Samtredie / Unexpected trip to Samtredia

Příprava na večeři / Dinner preparation

Ani nevím, která které zavolala, ale ve středu navečer mi říká Diana, zda bych s ní ve čtvrtek po škole nevyrazila za kamarádkou Isabel do Samtredie, že nás Isabel v Ozurgeti vyzvedne autem kolem páté. Tak proč ne. Sbalila jsem se na jednu noc, koupili jsme bonbonieru a kolem páté vyhlížely Isabelu v centru Ozurgeti.

Isabele je čtyřicet a už asi deset let žije a pracuje v zahraničí, jako babysitterka. Je svobodná a vlastní děti nemá, ale děti má moc ráda. Holky se potkaly v Polsku, kde Isabela rok žila, jinak ještě žila ve Francii, Irsku a Turecku, kde je i teď a do Gruzie se vrací jen si prodloužit víza a potkat se s rodinou. Proto i naše cesta byla tak na rychlo, protože už v pátek jel Isabele bus do Istanbulu.

MDŽ v Baileti a domácí chinkali / Women´s Day in Baileti and home-made khinkali

Lika a náramek z papírových korálků / Lika with paper bead bracelet 

V úterý byl Mezinárodní den žen, a to je státní svátek v Gruzii. Myslela jsem, že tudíž nebudu učit, ale v pondělí mi z Baileti vzkázali, že jestli mám čas, že se na mě holky těší, ať přijedu už v jedenáct. Čula jsem nějakou kulišárnu, ale ráda jsem přijela. Dodělaly jsme papírové korálky z minula a pak, protože jsem nevěděla, kolik budou mít času, jsme nabídla náramky na paměťák. Holky projevily různou míru trpělivosti, některé navlélky krásné jemné dlouhé náramky, jiné to vzaly zkrátka, vybraly velké korálky, udělaly 3-4 otáčky a už chtěly štípat, ale ta hodinka a půl nám utekla dobře. S děvčaty v Baileti se domlouvám skrze jejich učitelku němčiny, která pro mě minule připravila po hodině chačapuri a čaj a teď se mě zeptala, jestli ještě mám čas, abych zůstala, že by mě rády naučili dělat chinkali, ty masem plněné knedlíčky. Samozřejmě že jsem ráda zůstala :-) Kromě jejích dvou dcer, 16letých dvojčat tam ještě zůstaly jejich dvě kamarádky a sestry Veriko a Tamriko.

Víkendové výletování / Weekend trips - Gurianta & Jumati

Moje obvyklá snídaně - matzoni, místní jogurt, tak čtvrt kila, chleba rozpečenej na pánvi na másle, dvě marmelády a místní gruzínský černý čaj. Všechno je vlastně místní, jen červená marmeláda je turecká. / My usual breakfast . local yogurt, bread warmed up on butter, marmelade and local georgian tea. Actually everything except of the red marmelade is local, that one is turkish

Minulý víkend jsme neměly nic jiného na plánu, než projet pár míst v okolí a vzít někam ven i našeho hosta, couchsurfera Jamese, Američana, který jede na kole z Amsterdamu do Pákistánu s několikaměsíční přestávkou v gruzínských horách. Přijel už ve čtvrtek, bydlí u kluků, no a v sobotu jsme s ním i se třemi Američankami, co jsou v Ozurgeti jako dobrovolnice Peace Corpse, vyrazili do Gurianty, podívat se na jeden kostelík pár kilometrů od silnice. Chtěli jsme sice chytit maršrutku, ale žádná nejela, tak jsme se pořádně prošli. Cestou jsem zase fotila rozličnou zvěř, a nahoře u kostelíka jsme potkali dvě Gruzínky, co měly klíče a taky se s náma vyfotily. Je to kostelík zasvěcený Panně Marii, nic jiného se nám o něm nepodařilo zjistit, a stejně jako většina gruzínských kostelíků má perfektní lokaci na kopečku nad vesnicí s krásným rozhledem.

Americké dobrovolnice s Jamesem a jeho kolem / American volunteers with James on his bike

Týden s gruzínskou policí / One week with georgian police

Když jsme se minulé pondělí vraceli z Achi, byly jsme ve velmi dobré náladě, cestou jsem potkala ředitele umělecké školy, říkal, že se na mě děti těší, pak jsme se stavili na tržišti, kde jedna paní Dianě přivezla tři sklenice domácí marmelády (zadarmo), tak jsme to táhly domů a říkali si, jak se tu máme fajn a jak jsou na nás všichni hodný... a že je to prostě skvělá země.

Už když jsme vešly do našeho průchodu, všimla jsem si, že dveře našeho bytu jsou otevřené a ještě z většího blízka jsem si všimla, že tam vůbec není zámek, jen díra ve dveřích. Vlítly jsme dovnitř a ještě ve dveřích telefonovaly Kakhovi, že nás někdo vykradl. Taky že jo. Kromě vylomeného zámku bylo ještě otevřené okno v kuchyni a u nás v pokoji chyběli oba notebooky, moje staré lomíčko, dvě lahve Becherovky a další drobnosti, na které jsem přišla později, jako usb a myš.

Bramboráky / Czech potatoe pancakes

Ve středu 2. března jsme se sešli u nás v kuchyni i s klukama na společnou večeři, smažila jsem české bramboráky. Mám ssebou majoránku a vše ostatní je tu k sehnání. Nastrouhala jsem asi dvě kila brambor a nebylo toho pro 5 lidí málo, no ani moc ne :-) K tomu dva litry piva v PET lahvi, akorát tak na zapití, škoda že nebylo české, ale i gruzínské se dá pít :-) Jenže netekla voda, tak jsem si dala fušku druhý den s mytím v lavoru.

Výlet další / Next trip - Achi & Likhauri

Na stanici autobusu a maršrutek / at the marshrutka and bus station

V pondělí (to minulé, mám trochu zpoždění s blogem a vysvětlím v nějakém příštím příspěvku proč) jsme vyrazili s Dianou a Krisem do jedne z vesnic, kde mají natáčet svůj film. Chtěli jsme maršrutkou, ale nejbliží měla jet za hodinu a půl, tak jsme si opět vzali taxi, 8km za 5lari, tj 50Kč, ve třech lidech dobrej deal. Pan taxikář ještě navrhl, že nás za dalších 5lari hodí do kláštera v Achi, další 3km podél řeky nahoru a pak nás sveze dolů do vesnice. Achi je malý ženský klášter se 3 jeptiškami žijícími tam, který byl podle různých pramenů založen někdy mezi 8. a 12. stoletím. Vevnitř jsou fresky, některé 12. a 13. století myslím, mnohé ale v 19. století opravované. Diana má leták, ale ta trocha angličtiny v tom je dost zmatečná. Každopádně taxikář sehnal jeptišku s klíčema a ta nám pak dopřála pořádnou exkurzi, že chudák taxikář mezitím asi vytáhl celou krabku (kouří tu uplně všichni kromě mě a Diany). Během čekání na klíče mě dost zabavila místní prasata a krávy :-)

Slunečný pátek v Ozurgeti

Původně jsme tento pátek plánovaly s Dianou vyrazit někam mimo město, ale nějak se nesešla nálada a energie, ani ta elektrická nebyla ani v kanceláři ani doma, tak jsme místo toho zašly na brzký oběd (teda to je pro nás asi v jednu) a pak chodily po nákupech jídla a dalších nezbytností, přitom stihly navštívit jedno místní zastrčené muzeum a vyfotit několik pamětihodnotí. Doufám, že vám tento příspěvěk trochu spraví obrázek Ozurgeti :-)

We were planning to take a trip outside of town again, but there was no mood and energy, so we had an early lunch and went shopping for food and other stuff and by the way visited also one somewhat hidden museum and took photo of everything around us. I hope you would have a better picture of Ozurgeti after this post :-) 

Chinkali k obědu, jeden knedlíček v přepočtu za 5Kč, cenově nejvýhodnější oběd / Khinkali, cheap and tasty lunch

První lekce / First lessons

V pondělí mi bylo rečeno, že ve středu budu mít schůzku v místní umělecké škole, abych zjistila, jaké jsou možnosti, děti atp, ale už za hodinu se pan ředitel vrátil a odvedl mě na schůzku rovnou. Domluvili jsme se, že ve středu už můžu učit, a podruhé u nich hned poté ve čtvrtek. Místní umělecká škola je v té samé budově jako naše kancelář a jako místní nefunkční kino, takže mi to tam trvá dvě minuty. Stejně jako my, nemají tekoucí vodu, záchody ani topení. Kdzyž jsem tam byla v pondělí, bylo ještě docela chladno a děti se tlačili u jediných kamen na dřevo i se svými stojany, které používají na kreslení. Na první hodinu jsem si vybrala papírové korálky, které jsou jednoduché, snadno dosáhnete hezký výsledek a sehnat na ně materiál není tak složité. 

Druhý výlet / Second trip - Vashnari and Ureki

V úterý bylo zase hezky a slunečno (jinak je tu na české poměry teplo, ale pod mrakem), tak jsme s Dianou vyrazili na další poznávačku okolí, tentokrát na západ, směr Gurianta, Meria a Ureki, k moři.

Paní famářka / Lady from the organic farm

Naše první zastávka vedla na organickou farmu kousek za krajem města. Maršrutka nam zastavila přímo před ní a ještě počkali, jestli je paní doma, abychom tam případně nezůstaly viset. Byla, a provedla nás po svojí farmě, ukázala nám zásoby kiwi na prodej, se kterými čeká, až vzrostou ceny, stromy, na kterých kiwi roste, paulownie, což jsou rychlerostoucí stromy původem z Číny (http://en.wikipedia.org/wiki/Paulownia), taky feijoa (http://simple.wikipedia.org/wiki/Feijoa) a kaki churmy (dobrá zpráva, dají se tu koupit sušené a určitě kilo přivezu). Jsme domluvené, že se vrátíme později, až stromy pokvetou, aby to bylo hezčí na focení.

Na procházce / Walking the town

Chtěla jsem vám napsat o jídle tady, ale venku je ošklivo, doma je zima a mě se nechce psát. Tak někdy jindy. Tak vám aspoň pošlu pár obrázků ze včerejšího hledání katolického kostela.

Výhled přes centrum na hory / View over the city centre towards the mountains

Teda prvních několik obrázků je z centra. A potom jsou to fotky baráků, ve kterých se tu bydlí. Jsou tu i docela hezké rodinné domky, dvojpatrové s venkovním schodištěm, třeba zrovna u nás v ulici směrem ven z města jich je hodně, ale hodně domů je i takových, jaké jsem vyfotila. A pak je tu hodně domů, ve kterých nikdo nebydlí, a nejen obytných, ale i nějaké bývalé školy, budova vedení města atp, prostě velké rozpadlé obludné betonové stavby. Ty sem nefotila, nechtělo se mi, třeba někdy jindy. Nakonec jako bonus ten katolický kostel.

První výlet / First trip - Chokhatauri & Shemokmedi

Ve čtvrtek byla konečně trochu slušná pohoda, tj počasí, ta kombinace ruštiny a polštiny mi už vymývá mozek. Diana, která má projekt propagace regionu chtěla vyrazit někam do okolí a nabídla účats i nám, ostatním dobrovolníkům. Takže jsme se v jedenáct, což je zde považované za ráno, sešli na stanovišti maršrutek (kdo neví vot eto maršrutka zvedne ruku a použije google) a vyrazili do blízkého městečka Chokhtauri, cca 25km. Měla tam být dvě muzea, kus odtamtud pevnost a na druhé straně od města klášter, taky někde na příjezdové cestě botanická zahrada. Hahaha.

Den nultý, první a druhý.. / Day zero, one and two...

V pondělí 14.2. jsem nočním letem ČSA na lince Praha - Tbilisi vyrazila na cestu. Na letišti bylo drama nejen loučící, ale také drama s váhou, které odneslo jedno tričko a hlavně jedna lahev becherovky, kterou jsem musela nechat Honzovi. Kufr měl 23kg, příruční zavazadlo 12kg, moje kabelka aspoň 5kg plus já, takže dohromady do Gruzie letělo 100kg. Polovinu mé váhy zavazadel tvoří věci na rukodělné kurzy, které tu mám vést. Kvůli tomu se mi do batohu nevešly tak zásadní věci, jako baterka, spacák a nůž, což jsem všechno troje už stihla olitovat.

Ještě tu nic není...

... ale v únoru se tu začnou objevovat zážitky a fotografie z mého téměř půlročního pobytu v rámci Evropské dobrovolné služby v městečku Ozurgeti na jihu Gruzie.

Zatím si můžete počíst v mém blogu z cesty do Koreje v roce 2009