Víkend v Adžárii / Weekend in Adjara

Petratsikhe - pevnost Petra v Kobuleti / Fortress Petratsikhe in Kobuleti

Kdybych tenhle příspěvek psala před měsícem, kdy se to opravdu stalo, bylo by to plné detailů z cesty a nadšení nad tím, jak nám to skvěle vyšlo, ale takové věci časem trochu vyčpí a převalí se novými zážitky. Proto mě mrzí, že jsem se psaním v takovém skluzu, ale i když se fakt snažím, nedaří se mi to dohnat. Takže naše cesta do Adjary :-)

Byly jsme domluvené se Sylwií, že tenhle víkend někam vyrazíme, prostě někam, abychom netrčely v Ozurgeti. A sobotu ráno pršelo, což nás ven vůbec nelákalo, ale představa celého víkendu v Ozurgeti byla ještě horší. Takže jsme píchly do mapy, shodly se na takovém zajímavém mostě z 12. století uprostřed Adjary a po cestě pevnost Petratsikhe v Kobuleti a vyrazily.

K Petratsikhe jsme se dostali prvním autem, ale pevnost byla zavřená, tak nám jeden pán ze sousedství doporučil přelézt zeď. Pevnost je krásně nad mořem, no vevnitř se moc nezachovalo a atmosféře ještě nedodává taková ošklivá železobetonová konstrukce na straně od silnice, ale výhled je odtamtud pěkný. Vtipné bylo, že když jsme odcházely, byla pokladna už otevřená, ale dveře zavřené, takže jsme museli škemrat o vypuštění, pokud jsme nechtěly znovu prolézat přímo pod nosem pana pokladního. O vstupné si neřekl a my jsme mu ho nenabídly.

Musely jsme překonat Batumi, což nakonec nebyl takový problém, a poté nás jeden pán popovezl asi 10km směrem od města. Stály jsme jsme u řekly Adjaritskhali, mezi horama už, nad náma se válely mraky a bylo sice ošklivé počasí, ale jinak docela hezky. A za pár minut už na scénu přijel hrdina dne ve svém Mercedesu. V Gruzii člověk nikdy neví, co se stane, koho potká, je to malá země, ale trochu bláznivá, a cestování se Sylwií má tu výhodu, že ona se toho nebojí a jen zvědavě kouká, co se stane :-) Guram, který nám zastavil, říkal, že má volný den a tak pokud nám nevadí se s ním zastavit na jeho hospodářství napřed, tak nás pak zaveze až k mostu. Hospodářstvím se ukázala být taková malá biofarmička s restaurací a několika chatkami, krásně položená na břehu řeky hned u silnice nahoru do hor. Mají vlastní slepice, ryby, zeleninu, a letos i kůzlata. Provedl nás, restauraci ukázal, rozdal zaměstnancům úkoly a vyrazili jsme dál podél řeky k mostu, který byl ještě asi 30-40km.

Kůzlátka k sežrání / Small goats

Most Dandaloo / Dandaloo bridge

Sylwia a Guram na mostě / Sylwia with Guram

Hodně Gruzínů by si to nemohlo dovolit, takhle nás zbůhdarma povozit, ale Guram má svůj Mercedes, protože je bývalým ředitelem a v současné době hlavním poradcem generálního ředitele společnosti Energo Pro, české firmy, která úspěšně skoupila gruzínskou energetiku. Na Čechy myslí v dobrém, jezdí tam občas na služební cestu a jestli bych čekala nějakou zahořklost, že Češi koupili gruzínskou firmu, kde řediteloval, a teď je jen poradce Čecha, tak jsem žádnou nenašla.

Most je moc pěkný, ale nejsem si jistá, zda to za těch 60km cesty od Batumi stojí. Gruzíni ho zrekonstruovali, takže křehký a elegantní oblouk nad řekou je v dost dobrém stavu, aby se po něm dalo přejít, ale asi mu to trochu ubralo na atmosféře. Každopádně celé údolí Adjaritskhali je moc pěkné. Cestou zpět nás Guram zavezl ještě na vodopád, kam vozí všechny svoje významné hosty. Po téhle projížďce se nedalo odmítnou pozvání do jeho restaurace na pozdní oběd. V restauraci kromě klasických gruzínských jídel vaří i adžarijské speciality, které jinde k mání nejsou, recepty z vesnice, ze které Guram pochází a které tam a po okolí osobně posbíral, vyzkoušel a svoje kuchaře naučil. Sýr rozpuštěný v másle, zvláštní zapečené těstoviny s tvarohem, dušená zelenina s vajíčkama na tvrdo, čerstvé grilované ryby, moc dobrý sýr, samozřejmě čerstvá zelenina a chleba, voda a víno. Mňam. Během jídla nám řekl, že v téhle restauraci jedno 9 prezidentů už (Míša i Vašek a pak arménský, polský, ázerbajdžánský, francouzský a pak všechny možnés stány na východ od Gruzie). Když jsem se ptala, jak ho napadlo takové místo postavit (fakt je to v Gruzii vyjímečné, moc pěkných restaurací s koncepcí jsem tady neviděla, ještě s důrazem na místní produkty, prostě fakt trendy :-)) tak říkal, že mu to řekl Míša, ať si vybere hezké místo na téhle silnici a postaví tu něco takového, že sem bude jezdit.

Vodopád při cestě / Waterfall

Malý piknik domek u vodopádu / Picnic house at the waterfall

Výborná restaurace se stylem / Great restaurant with a style

V areálu, který není oplocený, jen přirozeně ohraničený řekou a svahem, je několik chatek, celkem asi 16 míst na spaní, jedna velká chatka se saunou a ještě se staví letní restaurace, terasa u řeky s vlastním barem. Po jídle jsme ještě jeli na projížďku na druhou stranu řeky, k tureckým hranicím, a protože jsme druhý den měly jít na taneční festival do Batumi, rozhodli jsme se nevláčet se do Ozurgeti, ale využít nabídky a zůstat v Chaduri. Dostaly jsme chatku se saunou, kterou jsme vyzkoušeli, malou večeři s párkama, salátem, sýrem a chlebem, a ráno odvoz s Guramovým řidičem v 8.30 přesně do Batumi. I z toho, jak řidič opravdu čekal včas bylo vidět, že má lidi naučené, a že chápe evropskou mentalitu a je zvyklý s ní pracovat. Jinak totiž gruzinskoe vremja je kapitola sama pro sebe, tak nás tohle překvapilo.

U řeky se spalo moc dobře, ráno nás Guram přivítal ve svojí ředitelské kanceláři, ukázal nám sídlo firmy a pozval na chačapuri adžaruli, adžarijské chačapuri s polosyrovým vejcem, což mě k snídani málem zabilo. Pak už byl čas sejít se s Dianou v botanické zahradě, takže ještě tam jsme se nechali dovézt, moc poděkovali za pohostinnost a rozloučili se.

Molo u Zeleného mysu / Peer at the Green Cape

Sice nám od Diany přišla sms, že do botanické nakonec nejde, ale i tak jsme se šli aspoň projít na pláž, na molo, i když bzyl šedivý, deštivý den. Odtamtud jsme se ještě cestou stavili v Technologickém muzeu, které popisuje industrializaci Batumi na přelomu 19. a 20. století, stavbu ropovodu bratří Nobelů atp. Festival začínal někdy v 13h a trval až do večera, nejprve byla mezinárodní část, vůbec ne špatná, třeba turecké děti, několik polských souborů atp, ale pro mě zajímavější byla druhá část, soutěž gruzínských souborů. Po několika hodinách jsem měla dost i toho, ale různé varianty adžaruli, chevsuruli, račuli a dalších jejich tanců mě bavily a děti byly fakt výborné a válely.

Když „náš“ soubor dotancoval, bylo asi 8h, zbývalo už jen společně to v Batumi trochu zajíst a zapít (bez toho by to v Gruzii nešlo, aby se jelo rovnou domů!) a pak se nechat šéfem souborů odvézt až k baráku. Náročný víkend plný kulturních zážitků :-)

Turecký dětský taneční soubor / Turkish childern´s dance ansamble

Dospělácí odněkud ze Sýrie / Big cute boyes from Syria i think

It was a rainy weekend, but it was better to be out in the rain the be stuck the whole time in Ozurgeti, so we decided with Sylwia to head to |Adjara and see chat happens. We visited Petratsikhe, fortress in Kobuleti, and via Batumi went to see Dandaloo bridge, which was supposed to be build by queen Tamar in 12th century. We were taken there by exdirector of local energo company, which is now owned by Czechs, which invited us afterwards to his restaurant with great local adjarian dishes and we also stayed there over night. Next day we went to walk on the sea shore and afterwards to see an international childern´s dance festival, which was terribly long, but interesting.