Směrem Bakhmaro poprvé / Heading to Bakhmaro, first time

Mešita ve vesničce Zoti z 19. století / Mosque from 19th century in small village called Zoti

Abych dohnala zpoždění, nebudu tuhle naši cestu opisovat nijak dlouze. Bakhmaro je rekreační vesnice v horách, asi 80km od Ozurgeti. Říkali nám, že sezóna tam začíná koncem dubna, tak jsme se tam první květnový víkend pokusili vypravit. Se Sylwií, stopem, protože tam nic nejezdí ještě, to až později. Cestou jsme si udělali sedmikilometrovou odbočku po kamenité cestě do muslimské vesnice jménem Zoti, kde mají krásnou mešitku z devatenáctého století. Dojeli jsme tam rozhrkaným renaultem, který co pět minut vařil a kluci ze zoufalství dolévali do chladiče vodu z okolních potůčků. Mešita z venku nijak zvláštně nevypadá, ale vevnitř je krásně útulná.

Detail výzdoby / Detail of decoration

Kopule mešity / Cupola of the mosque

Z venku nevypadá mešita nic moc / The mosque doesnt look any special from outside

Vesnický vodní mlýn / Water mill

Příjemný, docela udržovaná vesnice, kde jarní práce byly v plném proudu / Nice, well maintained village where spring works were going on

Interiér nové mešity / Interior of the new mosque

Zoti

Cesta do Zoti / The way to Zoti

Potom jsme ze Zoti pokračovaly zpět na silnici a nahoru do kopce k Bakhmaru, které bylo v tu chvíli ještě více, než 30km. Asi po hodině chůze kolem nás projelo několik maršrutek, no žádná nezastavila, až ta poslední. Zjistili jsme, že to není maršrutka na trase, ale společnost, která jede do posledni vesnice před Bakhmarem, o nějakých 10km dál. Tam nás chtěli vyhodit na hlavní silnici, ale protože pršelo a byla mlha, tak se nám nechtělo, zeptali jsme se jich, kam jedou a zjistili, že jedou na křtiny. A tak jsme byly také pozvány.

Příprava na předávání darů / Gift giving

Předávání darů / Gift giving

Přeplněná tabule / Overloaded dinning table

Účastnilo se asi sto lidí, byli tam i lidé, právě ti, co nás pozvali, z blízké muslimské vesnice Nasakirali. Myslím, že všichni byli muslimové, ale nevím, jak se zeptat, aby to bylo zdvořilé, tak jsem si to neověřila. Nejdřív jsme se účastnili čistě ženského předávání darů, nevíme, co mezitím dělali chlapi, a pak už jsme sedli k tabuli, spousta dobrého studeného a asi 3-4 druhy teplého jídla, které se vařilo ve velkých kotlích před domem.

Samozřejmě se nás i ptali, co v té vesnici děláme, tak jsme řekly, že jsme chtěly vidět Bakhmaro. Prý je tam ještě sníh, a aby nám to řidič dokázal, vzal maršrutku a odvezl nás asi pět kilometrů nad vesnici, kde fakt na silnici ležel sníh, vyvalený strom a bylo zjevné, že tudy pěkně dlouho nikdo nejel. Kolem sedmé se naše nasakiralská maršrutka sebrala a odvezla nás skoro až do Ozurgeti, spokojené, najedené, no ale Bakhmaro jsme nedobyly, to muselo ještě měsíc počkat.