Lelo Burti

Jídlo na hřbitově / Eating at the graves is one of georgian easter habits

Nechce se mi věřit, že je to víc, než měsíc, co jsem postla poslední blog. Ale snad to všechno doženu, materiálu mám hodně :-) Takže jestli to okolnosti, internet a čas dovolí, budu to prát pod tlakem :-) Důvodem byly problémy s počítačem, odešla mi nabíječka a během sháněí nabíječky záhadně odešel nabíjecí modul na ani ne tři měsíce starém počítači a následovala výměna základní desky, teď je můj maluch v Čechách u Honzy a malucha starší bratr se mnou v Gruzii :-) 

Takže Velikonoce v Gruzii. Nepodám to komplexně a výkladně, spíš střípky, které jsem viděla a zažila. Velikonoce, neboli pascha jsou pro gruzínské ortodoxní hlavní svátek roku, důležitější než Vánoce. Mají dokonce speciální pozdrav, kterým se zdraví od dne vzkříšení Ježíše Krista: ¨Kriste agsdga¨, na který se odpovídá ¨tschesh maritad¨ - něco jako Ježíš povstal - opravdu. Kromě toho, že tradičně vejce malují jen na červeno a také hodně pozornosti věnují půstu a všem náležitostem Velikonocům předcházejícím, jedním z tradičních zvyků je o Velikonocích navštěvovat hroby příbuzných. A není to jen přijít, vyčistit a tiše chvíli zavzpomínat - u mnoha hrobů stojí za účelem této velikonoční návštěvy stůl, u kterého se jí. A pak se na hrobě nechají vajíčka, pascha a také se naleje trochu vína.  Chodí se v neděli a v pondělí, v době oslavy vzkříšení, což mi přijde hezké. 

Benzínka / Gas station 

Výstava prací místních děti a výtvarníků / Local artist exhibition

Putovní soška pro vítěze / Statue for the winners

Malá jezdecká show / Preparations for horse riding show

Policie dohlíží na zápasy ve volném stylu / Police watching boys fighting

Holčička mezi džíňáky / Little girl among jeans

My jsme velikonoční neděli strávili trochu jinak, po gruzínsku netradičně, ale vlastně v téhle malé vesnici v Gurii se takhle velikonoční neděle slaví již mnoho let. A proto i ten název. Ve vesnici jménem Shukhuti se hraje hra, jménem Lelo Burti, která má tradici několika set let a je to opravdu velký lidový svátek.  Kdo vládne angličtinou a zajímá ho více, může zde - http://www.eurasianet.org/departments/insightb/articles/eav041010.shtml . V podstatě vesnice má dvě části - Zemo a Kvemo Shukhuti, Horní a Dolní. A ty se tento den utkají proti sobě v takové jisté podobě rugby. Míč je mnohakilový, co se nám podařilo zjistit, rok od roku různý, cca 8 - 18kg, toho roku asi 11kg. Je kožený, plný písku a v něm je také nalíté víno.

Připraven do boje / Ready for the fight

Ia 

Turecké kamiony těsně před zavřením silnice / Turkish trucks just before closing the road

Lelo burti bojovníci / Fighters

Publikum / Audience

 Akce začíná odpoledne kulturní produkcí, po které kněz posvětí míč, hráči z obou částí vesnice oblečeni do toho nejhoršího oblečení se povzbudí v průvodu, kdy skandují Zemo nebo Kvemo dle příslušnosti (poté, co se celou dobu povzbuzovali alkoholem) a boj může začít. Předeslala bych, že míč jsem za celou dobu ani neviděla. Kolem něj se vytvořil těsný chumel chlapů, které sem a tam, nahoru a dolu, tlačili příslušníci jejich strany vesnice. Celý bojse odehrává na a kolem hlavní silnice, protínající celou Gruzii, od Tbilisi přes Kutaisi k Ureki, kousek od města Lanchkhuti. Takže na dobu hry je silnice uzavřena.

Boj začal / The fight has started

Odpočinek u kouče / Taking a rest

Cílem je míč dotlačit až do koryta potoka, který protéká danou půlkou vesnice, boj začíná uprostřed, právě na té silnici, a podél ní se pak bojuje. Jinak se to nazvat nedá, masa lidí kolem míče roste a zmenšuje se a zase roste, podle toho, jak si hráči chodí oddechnout.Když se někdo zraní, hra se zastaví, alespoň v té části, která si toho všimne, pokud se jedinec neodstransportuje mimo dějiště. A že jsem chudáků zkriplených, potrhaných, pobitých a bez bot viděla dost. Občas se situace na chvíli dramaticky pohne, chumel se posune o pár metrů, jindy se 15 minut přetlačuje na místě. A ještě jeden aspekt má ta hra - představte si takové množství chlapů, co se hodinu, dvě tělo na tělo přetlačuje. Smrad. Hroznej :-)

Dav skoro u potoka Zemo Shukhuti / Zemo Shukhuti is going to win soon

Policie i ambulance byly potřeba / Police and ambulance were needed

Vydrželi jsme tam dvě hodiny. Pak už nás vyhnal hlad, já bych vydržela čekat, až to Zemo hodí do potoka, už byli docela blízko, ale byla jsem přehlasována. Ten den nás k sobě pozvala Ia, holčina z Lanchkhuti, která nás školila v jednom z minulých příspěvků. Velikonoční hosté právě odjeli a nás čekala malá hostina z toho, co maminka Ii pro hosty navařila, včetně sacivi, výborného kuřete v bílé omáčce, které se dělá jen jednou dvakrát do roka na svátky. A Ia si se svými bratry zahrála i tradiční velikonoční hru: dva vezmou vajčka a ťuknou s nima o sebe, a čí se rozbije, prohrál. Komu se nerozbilo, bere vejce od poraženého :-)

Vajíčkoboj / Breaking red eggs

Ii bratr s kamarády se chtěl fotit / Ias brother with friends just wanted to pose for me 

Lelo Burti is a traditional game, played for few centuries in one village in Guria. Upper and lower part of village Shukhuti meet on Easter Sunday to play a kind of rugby with big heavy ball full of sand and wine. All u can see is a lot of men pushing up and down :-) Little cruel, little stinky, little adrenalin. The aim is to push the ball into a small river, which goes thru each part of village. And the playground of the game is a main road connecting eastern and western Georgia.