Na sever, do Kutaisi, Tkibuli a dál / Northbound, Kutaisi, Tkibuli and further

Katedrála / Cathedral Bagrati

Minulý víkend.. nezačínám takhle skoro každej blog? Asi jo, ale je to pravda. Takže minulý víkend :-) Minulý víkend jsme se už v pátek s Dianou vypravily na několikadenní cestu na sever. Za Tomášem, českým EVS dobrovolníkem, co žije v ještě menším městě než my, jménem Tkibuli. A po cestě jsme měly i Kutaisi, takže jsem konečně dohnala rest a viděla všechna tři gruzínská města, co si můžou říkat města.

Výhled z Bagrati / The view from Bagrati

Potom, co jsem viděla Batumi, které má být výstavní skříní gruzínského cestovního ruchu, jsem od chudšího a méně propagovaného Kutaisi nečekala mnoho, ale město má moc příjemné centrum s parkem plnými lidí, velkou křižovatku místo náměstí se sochou Davida Stavitele a kolem křižovatky místní významné budovy jako divadlo a muzeum. Muzeum ostatně stojí docela za návštěvu, hlavně místnost se středověkými zlatnickými pracemi, které mi fakt vyrazily dech. X až XIII století, prý i starší, ikony, kříže, i v lidovějším stylu, co se zachovali ve Svaneti prý, bohužel se fotit nesmělo, ale našla jsem aspoň něco na webu.


Hlavní atrakcí samotného města je pobořená katedrála Bagrati na kopečku nad městem, která je teď bohužel v rekostrukci, ale vedle ní jsou trosky bývalé citadely a taky krásný výhled na město. Bohužel je ale katedrála z důvodů rekonstrukce nepřístupná. Stručně z Wiki: Katedrála Bagrati je katedrála z 11. století, která se nachází v gruzínském městě Kutaisi. Na konci 17. století byla poničena osmanským vojskem a od té doby začala chátrat. V polovině 20. století započaly práce na její opravě, které pokračují dodnes. Jedná se o unikátní památku, která zachycuje gruzínský architektonický vývoj. Od roku 1994 je součástí světového dědictví UNESCO. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Katedr%C3%A1la_Bagrati)

Kromě Bagrati a muzea jsme stihli ještě oběd a procházku do židovské čtvrti, kde se zachovaly dvě synagogy, ale dneska jsou zavřené. Pak následovala únavná cesta maršrutkou do Tkibuli, které je ještě dalších 35km na sever. Cesta je asfaltová jen z části a hodně se serpentinami šplhá vzhůru, takže těch 35km trvá hodinu a půl. Auuuu. 

Bagrati

Citadela / Citadel of Bagrati

V rekonstrukci / Undergoing reconstruction

Staré Kutaisi / Old Kutaisi

Staré Kutasi / Old Kutaisi

Z židovské čtvrti směrem ke klášteru Zeleného květu / View from the jewish town towards the christian monastery

V Tkibuli jsme se potkali s Tomášem, nakoupili na večeři, koupili si k ní pivo a prakticky celej večer prokecali. Už z dálky Diana říkala, to bude von, nevypadá jako Gruzínec a ani se tak není oblečenej :-)
Sobota byla vyhrazená Sylwiině přednášce o Izreali, kterou měla v místním domě dětí a taky přípravě kuglu, který tam podávala jako ochutnávku izraelské kuchyně. Těstoviny zapečené nasladko, ale kuglu je mnoho druhů. Následoval zajímavý a emotivní film o ženách v izraleské armádě. Do konce filmu ze všech návštěvníků vydrželi čtyři, my čtyři. Domluvila jsem se s Tomášem, že v červnu přijedu s přednáškou o Jižní Koreji, takže Tkibuli ještě bude.

Sylwia přednáší / Sylwia giving presentation

Publikum / Audience 

Kugl :-)

Kugl :-)

Před kanceláří neziskovky, kde Tomáš pracuje / In front of Tomáš´s NGO office

Je to původně hornické město, teži se tam černé uhlí a pokud jsem pochopila, dneska funguje jeden důl. Statisticky uvádějí asi 20 000 obyvatel, ale prý jich je tu tak osm devět tisíc. I vstup do města je trochu dramatický, opuštěné budovy, to vjezd do Ozurgeti lemují spíše příjemné rodinné domky. V Tkibuli působil Člověk v tísni s projektem podpory podnikání, takže tam mají o Češích povědomí a Tomáš pracuje pro neziskovku, která na práci ČvT navázala. Večer jsme navštívili obě místní restaurace, hezky jednu po druhé, a v každé jsme dostali na stůl něco navíc, v první od upovídaného starého pána spoustu masa na rožni a láhev vodky, o kterou se s námi podělil, v druhé restauraci pak chačapuri od místních Ukrajinců, co pracují na teplárně.

Štědří místní / Generous locals

Nový kostelík v Tkibuli za soumraku / New Tkibuli church in dusk

Obsluha v druhém místním lokále / Ladies in the other Tkibuli pub

Řeka Rioni / Rioni river

Hlavní křižovatka Ambrolauri / Main crossroad in Ambrolauri

V neděli jsme si pak dali za cíl městečko Oni, asi 50km na sever v regionu Rača. Rača vlastně začiná nahoře na kopci kousek nad Tkibuli, silnice projíždí sedlem ve výšce přes 1000mnm. Museli jsme vstávat ráno v sedm, na první maršrutku do Ambrolauri, hlavního města regionu Rača. Je to pidiměsto, ale docela pěkně upravené, objevili jsme v něm aspoň tři restaurace a kopečky kolem byly krásné i v tom hrozném, deštivém a šedivém počasí. V Ambrolauri jsme našli bus do Oni, ale v něm sedící paní nám řekla, že bus jede za tři hodiny, tak jsme prostě vyrazili. První pán nás svezl jen pár kilometrů k jednomu z významných kostelů v regionu, kde jsme aspoň na vlastní oči viděli, jak Gruzínci slaví Květnou neděli. Bohužel fotit se nedalo.

Kostel Barakoni / Barakoni Church

Ruiny pevnosti Mindatsikhe / Ruins of Mindatsihkhe fortress

Barakoni 

Pak jsme museli ujít několik kilometrů po svých než projelo první auto, které mělo dost místa, aby nás nabralo a taky nás nabralo. Dokonce nás pán zavezl až k synagoze, vyjednal nám vstup a pak nás hodil na maršrutku, která právě odjížděla z Oni. Prý poslední ten den a to bylo kousek před polednem, ale když se podíváte na mapu, tak je to fakt trochu konec světa. Takže jsme vykonali asi historicky nejkratší návštěvu Oni.

K synagoze, byla postavená v roce 1895 pro zhruba tři tisícovky Židů, kteří žili v Oni. Je třetí největší v Gruzii, po synagogách v Tbilisi a Kutaisi (obě jsem už viděla).  Taková populace tam byla i přes celou sovětskou éru, ale v devadesátých letech všichni hromadně odešli do Izraele. Zůstaly 4 rodiny, které dnes synagogu využívájí. Abych vysvětlila cestu do Oni za jednou synagogou a vlastně i sobotní přednášku, Sylwia vystudovala judaistiku a byla na pár týdnů v Izraeli.

Synagoga v Oni / Synagogue in Oni

Interier / Interior

Oni

Nikortsminda interiér / Interior

Nikorstminda - vnější zdobení / outer walls decoration

Protože vůbec ještě nebylo pozdě, rozhodli jsme se pro oběd v Ambrolauri a návštěvu dalších dvou zajímavostí po cestě do Tkibuli, kostela v Nikortsmindě a přehradi Shaori. Maršrutkostop nám dohodil policejní dodávku, a páni policajti na nás dokonce počkali a popovezli nás ještě o kus dál. Kostel je z počátku 11. století a cenná je především vnější reliéfní výzdoba, vevnitř je vymalován freskami ze 17. století, a bohužel pod lešením. Pršelo, tak mě ostatní nenechali moc kochat, ale stojí i na pěkném kopečku a je tam na co koukat.  U jezera déšť přešel a dokonce vykouklo docela zajímavé světlo, ze kterého se nakonec na moment udělalo sluníčko a duha, takže i když bylo lezavo a větrno, byla z toho příjemná procházka. Přehrada ze socialistických dob slouží především jako zásobárna vody a v horní části byla ještě pořád zamrzlá a zasněžená... A to je asi poslední z tohohle víkendu, protože pak jsme jeli do Tkibuli, do Tomášova panelákového bytu, uvařili večeri, koukli na film a šli spát. A ráno maršrutkama do Ozurgeti. A musím se pochválit, přestup v Kutaisi jsem zvládla bez zaváhání, tak se už cestování sama po Gruzii nebojím :-)

Nikorstminda

Jezero / Lake Shaori

Pohled z hráze k dětskému táboru / View from the lake dam

Shall I include a short English version this time? Well, we went  with Diana and Sylwia to visit a Czech volunteer, Tomáš, living in a mining town called Tkibuli. Sylvia had there presentation about Israel and we also wanted to do some sightseeing in the surrounding. On the way we stopped by in Kutaisi, visited the UNESCO listed Bagrati cathedral and a local museum and also had a stroll thourgh the local Jewish town. After seeing Batumi, which did not impress me at all, I must say I find Kutaisi cousy and nice, with a park in the centre, lot of places to eat, comfortable and lively. Afterwards it was another 1,5hr by marshrutka to make the 35km uphill on partly unpaved road to Tkibuli. On Saturday, Sylwia had her presentation and also prepared the traditional jewish meal called kugl and we visited both local pubs, being partly hosted by locals :-) On Sunday, we travelled by various means of transportation, also by a police car, to Oni to see the local synagouge, third biggest in Georgia, and to the beatiful medieval church of Nikortsminda close to an artificial lake from soviet times. Good weekend! 

Výhled z paneláku, kde bydlí Tomáš / View from the block of flats, where Tomáš lives