Druhý výlet / Second trip - Vashnari and Ureki

V úterý bylo zase hezky a slunečno (jinak je tu na české poměry teplo, ale pod mrakem), tak jsme s Dianou vyrazili na další poznávačku okolí, tentokrát na západ, směr Gurianta, Meria a Ureki, k moři.

Paní famářka / Lady from the organic farm

Naše první zastávka vedla na organickou farmu kousek za krajem města. Maršrutka nam zastavila přímo před ní a ještě počkali, jestli je paní doma, abychom tam případně nezůstaly viset. Byla, a provedla nás po svojí farmě, ukázala nám zásoby kiwi na prodej, se kterými čeká, až vzrostou ceny, stromy, na kterých kiwi roste, paulownie, což jsou rychlerostoucí stromy původem z Číny (http://en.wikipedia.org/wiki/Paulownia), taky feijoa (http://simple.wikipedia.org/wiki/Feijoa) a kaki churmy (dobrá zpráva, dají se tu koupit sušené a určitě kilo přivezu). Jsme domluvené, že se vrátíme později, až stromy pokvetou, aby to bylo hezčí na focení.

Diana si dělá zápisky / Diana taking notes

Býček / Little bull  

Další spořádané krávy / Village street

Dál jsme pokračovaly pěšky přes vesnici Gurianta několik kilometrů až k údajné zřícenině pevnosti a kláštera z 6. až 8. století jménem Vašnari. Před tím nás ale na pár desítek minut zdržela paní, které jsme se zeptaly na cestu a ona se rozhodla nás vyprovodit. Jmenuje se Lejla, příjmením v překladu Veselovská, a je jí 76 let. Rusky uměla říct, že rusky už dávno zapomněla, ale ukázala nám svoji čajovou plantáž a pak vytáhla před barák i sousedku, aby se na nás podívala.

Vašnari jsme našly kousek za bývalou čajovou fabrikou, ale moc tam toho k vidění není. Prý tam má být ještě nějaký hřbitov, ale ani místní nevěděli. Aspoň nás ale nechali vyfotit si jejich roztomile špinavé děti. Pak jsme pokračovaly pěšky až na kraj další vesnice, kde jsme zjistily, že maršrutka nám ujela a začly mávat na auta. Svezl nás místní policista z Ozurgeti, dovezl nás až do centra Ureki, poradil, kam jít na jídlo a  řekl, že ať mu zavoláme, kdyby něco, že se jmenuje Georgij.

Autobusová zástávka v Guriantě / Bus stop in Gurianta village

Paní Lejla, 76 let / Mrs. Lejla, 76 years

Čajové pole paní Lejly / Tea field of Mrs. Lejla

Ráda si s náma povídala / She enjoyed talking to us

a dokonce zavolala sousedku / and she called the neighbour to have a look at us

jdeme do Vašnari / walking to Vashnari

Vašnari ruiny / Vashnari ruins

to není součást trvze, to je na vodu pro továrnu / water tower for the nearby tea factory

Uvnitř věže / Inside the tower

Děti z okolí / Kids from neighbourhood

Čajová továrna / tea factory

Ureki je místní letovisko, známé jako lázně s léčivými magnetickými písky, ale dlužno říct, že v tuhle roční dobu je to spíš město duchů, jen malinko místních a vše zavřené. Ze sanatoria Kolchida nás vyhnali, že vaří jen pro hosty a mají tam zájezd fotbalistů a poslali nás naproti do hotelu Tbilisi.  Vypadal ospale, ale vevnitř se u telky nudil jeden kluk, jmenem Alex, jak jsme zjistily. Pracoval v Británii a měl polské kolegy a rád si s náma popovídal anglicky. Tahaly jsme z něj, co má k jídlo, ale on se nás zeptal, kolik máme penez, že nám za ně teda něco uvaří. Uvolily jsme se dát 5 lari (je to 50Kč, ale mám jen 200 lari na týden, tj méně než 7 lari na den.) a čekaly, co přijde. Chleba, sýr, míchaný zeleninový salát, smažené brambory a kuřecí s cibulí na víně, čaj a navrch ještě sklenice domácího vína. Ta když přistála, tak jsme se bránily, že to fakt nezaplatíme, že nemáme, a on říkal, nestarejte se. Tak jsme se obě slušně přejedly, jediný hosté v hotelu, a když jsme mu šly dát našich 10 lari, tak říká, že je to všechno na účet hotelu, že doufá, že nám chutnalo. Tož chutnalo. Tak jsem ho aspoň s Dianou vyfotila. Sorry za tak dlouhý popis oběda, ale je to poprvé, co jsem od příjezdu měla jídlo skládající se z přílohy a masa, tak jsem měla radost.

Pláže Ureki jsou zvláštní právě barvou písku, je taková černá, vypadá špinavě, ale na dotek je ten písek příjemný, že by se tam asi v létě fakt dalo hezky koupat. Některé části pláže jsou špinavé, plné odpadků, ale před penziony, které jsou v provozu, je čisto. A ty bílé oblouky, stopy vln, nejsou pěna, ale naplavené mušličky.

Královský oběd, víno se teprve nese / our royal lunch, wine to be still served 

Diana s Alexem před hotelem Tbilisi / Diana with Alex in front of Tbilisi hotel

Pláž v Ureki / Ureki beach

Ty návějě jsou z mušliček, ne z pěny / the white curves are made of small shells

Největší mušle, co našla Diana / the biggest shell Diana has found

Tyhle se mi líbí nejvíc / these are my favourite

Pak už byl čas vyrazit zpět, hrozně rychle ten den utekl. Diana ještě chtěla vidět prodejce mandarinek, kteří měli stánek před Ureki, takže jsme to využili i k nákupu (plantáže jsme bohužel viděly jen z auta, mandarinky jsou pořád na stromech, nevím, kdy je sbírají) a pak už jen chytily auto zpět do Ozurgeti. Bohužel jsem kvůli příjezdu v sedm přišla o schůzku s učitelkou ruštiny, ale tady v Gruzii se to tak nebere.

On Tuesday there was a sunny day again so we set off for more exploration of the region, this time westbound, towards the sea. First stop was at an organic farm, where they are growing mostly kiwi. Afterwards we continued walking towards Vashnari, ruins of a fortress and monastery from 6. - 8. century, but not much left there. Afterwards we caught a hike to Ureki, to the sea side. It was hard to find a place to eat, since everything is closed there, but we got lucky and a guy from hotel Tbilisi cooked a royal lunch including wine for free. Afterwards we went to walk on the magnetic sand beaches, which is Ureki famous for. At the sunset, we bought some mandarines from stalls along the road and caught a car back to Ozurgeti. 

Mandarinky u silnice / Mandarine stall at the road to Batumi