Víkendové výletování / Weekend trips - Gurianta & Jumati

Moje obvyklá snídaně - matzoni, místní jogurt, tak čtvrt kila, chleba rozpečenej na pánvi na másle, dvě marmelády a místní gruzínský černý čaj. Všechno je vlastně místní, jen červená marmeláda je turecká. / My usual breakfast . local yogurt, bread warmed up on butter, marmelade and local georgian tea. Actually everything except of the red marmelade is local, that one is turkish

Minulý víkend jsme neměly nic jiného na plánu, než projet pár míst v okolí a vzít někam ven i našeho hosta, couchsurfera Jamese, Američana, který jede na kole z Amsterdamu do Pákistánu s několikaměsíční přestávkou v gruzínských horách. Přijel už ve čtvrtek, bydlí u kluků, no a v sobotu jsme s ním i se třemi Američankami, co jsou v Ozurgeti jako dobrovolnice Peace Corpse, vyrazili do Gurianty, podívat se na jeden kostelík pár kilometrů od silnice. Chtěli jsme sice chytit maršrutku, ale žádná nejela, tak jsme se pořádně prošli. Cestou jsem zase fotila rozličnou zvěř, a nahoře u kostelíka jsme potkali dvě Gruzínky, co měly klíče a taky se s náma vyfotily. Je to kostelík zasvěcený Panně Marii, nic jiného se nám o něm nepodařilo zjistit, a stejně jako většina gruzínských kostelíků má perfektní lokaci na kopečku nad vesnicí s krásným rozhledem.

Americké dobrovolnice s Jamesem a jeho kolem / American volunteers with James on his bike

Kozí portréty / a goat portrait 

 

U místního hřbitova / Near to a local cemetery

Kostelík Panny Marie v Guriantě / St. Mary church in Gurianta

James & Didier

Cestou zpět / On the way back 

Druhý den bylo nádherně jasno vymeteno, tak jsme si troufly trochu dál, 3 holky, tentokrát bez kluků, kteří vyspávali večerní akci s Gruzíncema. Cílem byl klášter Jumati, několik vesnic odsud. Kombinací maršrutka, náklaďák a statečná Lada Niva jsme se dostaly až tam - začátek vesnice je sice docela blízko, ale z ní je to ještě 7 km po nezpevněné cestě a přes kopečky do vesnice Jumati a další 3km do kláštera. Diana měla od své známé číslo na místního zástupce starosty, kterého měla navštívit, tak nám tam pan Avtandil, jak jsme později zjistily, zastavil, pana Olega nabral a v pěti jsme frčeli neuvěřitelně strmou a rozbitou cestou ke kláštěru. Ta auta jsou tu fakt v šíleném stavu, ale i hodně dorasená Niva je docela majetek, protože autobusy takhle daleko jezdí jen takj dvakrát za den a ve vesničce není žádný obchod, pro všechno, co si lidé nevypěstují nebo neudělají sami se musí až do Ozurgeti.

Klášter Jumati / Jumati monastery 

Sylvia, Oleg, Avtandil, ja 

Interiér kostela / Church interior 

Než jsme dorazili na kopec, tak se scukly mraky, takže fotky nic moc, ale výhled ze shora je úžasný, na všechny strany, k horám i k moři. Kostelík zvenku nevypadá nijak atraktivně, ta představěná věž, která je na fotce, je nová, asi postavená až teď po obnově kláštera v devadesátých letech. O založení kostela a jeho stáří se moc neví, ale pravděpodobně tam něco stávalo už před rokem 1000.

Statečná Lada Niva / The brave Lada Niva 

Pak jsme si ještě potkali na otce představeného, který dal řeč s Dianou, a pokračovali na kafe k Olegovi, pozvání, kterému se nedalo vyhnout. Kafe z džezvy, domácí víno, puding z hroznové šťávy a kukuřičné mouky, všechno moc dobré. Sice nám jel autobus ve čtyři, ale nenechali nás ho stihnout a pak nás ještě odvezli celou cestu zpět do Ourgeti. Úžasná gruzínská pohostinnost.

Olegova neteř / Oleg´s niece

Moje první pravé gruzínské kafe / My first real georgian coffee

Cestou do Ozurgeti / On the way to Ozurgeti 

Last weekend we had nothing to do but explore few nearby places. For Saturday, we picked a church in Gurianta, few kilometers walk from the main road. We got lucky, some georgan ladies where just there and the church was open.  For this trip, James, a biking traveller, which found us via Couchsurfing, joined us as well as 3 American girls, Peace Corpse volunteers. 

Next day, it was lovely, sunny and warm weather so we took off with Diana and Sylvie for more remote destination, Jumati monastery. Getting to the beginning of the village was not complicated, but only there we realized the monastery is another 10km away. We got lucky and got a ride all the way up to the monastery with Avtandil and Diana´s friends relative Oleg. There was a great view from Jumati monastery, but the weather became worse and cloudy, so no good pics. Afterwards we were invited for a cofee to Olegs house and got a ride back all the way to Ozurgeti. Amazing georgian hospitality. 

Kris

James

Sylvia

Didier