Výprava na jih - Akhaltsikhe, Vardzia a Sapara / Southbound - Akhaltsikhe, Vardzia and Sapara

Výhled do údolí u Vardzie / View of the valley at Vardzia

V týdnu před tím, než do Gruzie přiletěla mamka, nám Tomáš nabídl, zda se s ním nechceme podívat do Vardzie, že má v Akhaltsikhe přednášku a mohli bychom to spojit s pár výlety po okolí. 

Vardzia je systém jeskyní, vybudovaný v 12. století, který hodně utrpěl zemětřesením v následujícím století, takže některé komůrky mají strhnutou přední stěnu, ale dodnes je to funkční klášter, ve kterém žije 8 mnichů. Zároveň ale také jedna z nejvýznamnějších památek Gruzie. Dojeli jsme tam maršrutkou z Akhaltsikhe, cesta dlouhá kolem 40km trvala neuvěřitelnou hodinu a půl, i když silnice je pěkná nová, pořád se někde postávalo. Maršrutku, která tam jezdí asi dvakrát denně, jsme v Akhaltsikhe stihly tak tak, ale zato z Khashuri nás vezl zatím náš nejsladší auťák - náklaďák plný čokolády Roshen. A když jsme se zeptaly, jestli fakt veze čokoládu, tak hned zastavil, závozník vyskočil a donesl nám od každého bonbónu na ochutnání pár kousků :-) 

Vlčí máky kvetly / Beautiful red poppies

Ve Vardzii bylo krásně slunečno, i když se sbírali mraky, které nás později dohnaly. Jedno z mála míst v Gruzii, kde jsem platila vstupné - 3 GEL na bráně, a pak po novoučké asfaltsce horů kopcem k jeskyním. Je to trochu bludiště, část chodeb vede dovnitř do skály a nejcennější je asi malovaný kostel, který se z toho 12. století zachoval. V jedné jeskyni mají také pramen, ze kterého podle legendy pila sama císařovna Tamar, a  denně produkuje asi jen 20l vody. Po prolezení komůrek jsme si na terase kostela udělali piknik a čekali na maršrutku zpět. Cestou zpět jsme se zastavili v impozantním, ale podivném hradě při cestě, Khertvisi, ze kterého nemám obrazovou dokumentaci, protože pršelo a nestály fotky za nic.

Skalní město - klášter Vardzia / Cave town - monastery Vardzia

Kostel / Church

Po příjezdu do Akhaltsikhe se spustil opravdu silný déšť, který jsme přečkali v Tomášem domluveném ubytování, u místních Arménů, za pěkných 10GEL za noc, paní nám uvařila dobré kafe a koukali jsme na telku, jak se to v Tbilisi mydlí. Když déšť přešel, sebrali jsme se ještě na procházku, na místní citadelu a posléze na nejvyšší kopec nad městem, kolem arménského kostela, který v době sojuzu sloužil jako sklad stavebních hmot, a teď je sice prázdný, ale odsvěcený. Dekorace dodali místní a chodí se tam modlit. Z kopce nad městem byl moc pěkný výhled, v horách směrem k Adjaře zapadalo slunce, ale nám z toho vyhládlo, tak jsme se Tomem nechali odvést do restaurace.

Odsvěcený, ale používaný arménský kostel v Akhaltsikhe / Desacrified, but  visited armenian church in Akhaltskhe

Akhaltsikhe

Při západu slunce / At the sunset time

Rak k večeři / Crawfish for dinner 

Druhý den, když jsme se dobře vyspali u arménské rodinky, tak jsme vyrazili s pánem domu, taxikářem, jeho Mercedesem do Sapary. Je to docela daleko od Akhaltsikhe, asi 12km a žádná doprava tam nejezdí, takže nám 20GEL dohromady přišlo jako dobrej deal. Je to klášterní komplex, hezky schovaný v horách, kde v době rozkvětu stálo až 12 kostelů a nad Saparou se tyčila pevnost. Teď je část kostelů rozbitá a z pevnosti je zřícenina, ale hlavní kostel stojí a vypadá impozantně. Vlastně jsou to dva kostely nalepené na sobě, což tady nevidím poprvé.

Sapara

Výmalba hlavního kostela / Paintings in the main church

Pevnost nad Saparou / Fortress above Sapara

Po návratu do Akhaltsikhe nás pan taxikář vyhodil na citadele, kde je přes den otevřené muzeum i místní mešita. Všechno zajímavé, o čem mluví průvodce, jako rukopis Rustaveliho knihy Rytíř v tygří kůži z 16. století, mají v depozitáři. A v mešitě je lapidárium, sbírka kamenů opadaná z kostelů po okolí. Stejně je to moc příjemné místo, které stojí za viděni.

Mešita v Akhaltsikhe / Mosque in Akhaltsikhe

A v mešitě kameny z kostelů / And inside the mosque stones from various churches

Trochu lapidárium

Šeřík :-) / Lilac ! 

Po prohlídce muzea a rychlém obědě, kde jsme navázali další kontakty a chudák Tomáš musel s panem majitelem restaurace vypít třetinkovou vodku, což vypadalo, že mu prakticky neublížilo, jsme vyrovnali účet u paní Arménky a vyrazili stopem na hlavní silnici. Když nás viděla policie, ptala se nás, co děláme. Tak je to zaujalo, že se rozhodli to také zkusit a nějaké to auto zastavit pro nás. Velký iránský náklaďák, kde jsme si tři vlezli dozadu do spacího prostoru a jedli iránské sušenky s banánovou příchutí, protože jazykově jsme byli uplně nekompatibilní. V Khashuri jsme řekli ahoj Sylwii a vydali se do Gori, prohlédnout Stalinovou muzeum.

Stalinovo muzeum v Gori / Stalins muzeum in Gori

Co k tomu říct. Právě tak pompézní a bizarní, jak si asi představujete. Popisky jen v gruzínštině a ruštine, takže se vyplatí si připlatit průvodce. Rodný domek je fakt srandovní a vagón asi bude brát fanoušky vlak, nutno říct, že si o zařídil pěkně. Prý se bál létat. A z Gori už do Tbilisi a na letiště a čekat na naše drahé, kteří tu noc přistávali :-)

Stalinovo muzeum v Gori / Stalins muzeum in Gori

Budova zvenku / Building of the museum